1.den - pátek 10.9.2010
Naše kuřimské hnízdo opouštíme před desátou ranní a necháváme se odvést na brněnské letiště. V pátečním dopoledni je průjezd rozkopaným Brnem hladší než by člověk čekal a tak za slabou půlhodinku vysedáme před odletovou halou. Let QS556 odlétá ve 12:30 takže máme zhruba dvě hodinky času. Ve skutečnosti tedy máme času daleko více, ale to naštěstí zatím netušíme. Fasujeme letenky a zanedlouho začíná odbavení našeho letu. Brněnské letiště otevřelo neuvěřitelné dvě přepážky přičemž u jedné z nich sedí nějaký učeň či co to bylo za chlapce nešťastného nepříliš šikovného, takže fronta stojí rázem přes celou odletovou halu. Tak nějaká místa na nás snad zbudou, takže stále narůstající dvojřad sledujeme z povzdálí a dáváme si raděj lehký oběd v podobě překvapivě docela dobré a nijak extrémně drahé letištní bagety. Asi za hodinku fronta mizí a i my jako jedni z posledních míříme k odbavovací přepážce. To už je nahlášeno zpoždění odletu o hodinu, takže orpavdu není kam spěchat. Fasujeme palubní lístky na místa u uličky, kufry mizí v útrobách letiště a my doufáme že se s nimi na Rhodosu opět shledáme. V tomhle ohledu je trošku uklidňující fakt, že i druhé momentálně odbavované letadlo míří do stejné destinace. Po jedné hodině odpolední se skrze bezpečnostní kontrolu přesouváme do odletového prostoru kde nás čeká další hodina čekání, neboť zpoždění nám mezitím narostlo na hodiny dvě. Jsou zde vystaveny fotky z různých koutů světa, takže část zbylého času trávíme jejích prohlížením. Také se tu setkáváme s paní Hodickou, naší starou dobrou češtinářkou z tišnovského gymplu, takže chvilku povídáme a vzpomínáme. Krátce po druhé konečně míříme na palubu a za další půlhodinku je Boeing 737/800 společnosti Travel Service připraven ke startu. Takže bleskové bezpečnostní školení a hurá do vzduchu. Let je pohodový a místa na nohy není o nic míň než ve většině autobusů. Z uličky nemáme bůhvíjaký výhled ven, ale stejně je zataženo nad celou Evropou a mraky se trhají až nad mořem v momentě kdy zahajujeme postupné klesání na letiště Diagoras na Rhodosu. Následuje hladké přistání v záři již téměř zapadajícího slunce. Posouváme hodinky o hodinu dopředu a hurá ven z letadla. Čekal jsem při výstupu facku od horkého vzduchu, ale jsem příjemně překvapen, ne že by nebylo teplo ale tak nějak akorát a navíc pofukuje příjemný větřík, který se od této chvíle stává našim věrným společníkem na ostrově Rhodos. Na zavazadla téměř nečekáme, řekové příjemně překvapili rychlostí jejich vykládky a tak za nějakou půlhodinku od přístání už vyrážíme poloprázdným autobusem směr Stegna. Tedy s tím směrem je to trošku složitější, protože nejprve vezeme několik lidí oklikou do města Rhodos a pak většinu osazenstva do Kolymbie, která je již ale od Stegny opravdu kousíček. Do aparmánů Konstantinos dorážíme ještě s jednou dvojicí po osmé večerní, tedy již za úplné tmy. Ubytovávají nás uklizečky, neboť nikdo jiný tu momentálně není. Fasujeme pro dva lidi poměrně velkorysý čtyřlůžkový apartmán, který je ovšem řádně vytopen, teplota je snad o deset stupňů výše než venku. Snažíme se trošku vyvětrat, ale moc to nepomáhá tak se jdeme osvěžit do moře a pak míříme na večeři do taverny Maria na níž byly na webu slušné reference. Na noc si nakonec vynášíme matrace na terasu apartmánu a na čerstvém vzduchu se spí krásně.