9.den - sobota 18.9.2010
Předposlední den s autem nás čeká nejdelší výlet z celé dovolené. V sobotním dopoledni je provoz směrem na Lindos docela hustý a tak jsem rádi když kousek od něj konečně odbočujeme na přejezd vnitrozemí a provoz citelně slábne. Za krátkou chvíli projíždíme městečko Pilonas, kde tentokrát krátce zastavujeme u místního pěkného kostelíku.
Pilonas
Pak už pokračujeme osvědčenou spojkou na západní pobřeží do Apolakie. Tudy pouze projíždíme a stoupáme z pobřeží do ostrovních hor. Další krátkou pauzu děláme v malébné vísce Siana s krásným kotelíkem. Než ho stihnu trošku pofotit, tak už Lucka ochutnává v jednom z místních obchůdků všelijaké dobroty z medu, ořechy a nějakou místní pálenku. Samozřejmě dostávám taky ochutnat a z krámku odcházíme s plnou taškou a poloprázdnou peněženkou :-) Nicméně je fakt že místní med s pistáciovými oříšky je poměrně delikátní záležitost a olivový olej se taky hodí.
Siana
Ze Siany míříme dále do hor a hlavní silnici západního pobřeží opouštíme u odbočky na Embonas. Nesměřujeme však do této vinařské vísky ale uzounkou cestičkou stoupáme na nejvyšší vrchol ostrova, 1215 metrů vysoký Ataviros. Silnička je zpočátku klasická asfaltka a vede krásným lesem. Zanedlouho však z lesa vyjíždíme a zpevněný povrch silnice se mění na pěkně rozbitou prašnou šotolinu. Místy jedeme téměř krokem, ale vyjet se nahoru dá opravdu i obyčejným vozem. Poslední úsek od větrných elektráren je již opět po slušné cestě a tak krátce po poledni zastavujeme kousek pod vrcholem. Místa na parkování tu vlastně moc není, zřejmě se nepočítá že by sem příliš lidí zavítalo. Na vrcholku samotném je oplocený radar, spousty bodláků a je odsud krásný rozhled hlavně po západním pobřeží. Bohužel i dnes je již tradiční opar, takže výhledy do vnitrozemí jsou dosti zakalené.
Ataviros
Nahoře se zdržujeme asi půlhodinku, poté sjíždíme stejnou cestou zpět k západnímu pobřeží a po něm se vydáváme jižním směrem. Našim dalším cílem je zřícenina hradu Monolithos, ležící na skále vysoko nad pobřežím. První pohled na hrad máme ze dvou vyhlídek při cestě k němu.
Moholithos
Z vyhlídky sjíždíme během pěti minut na malé parkovišťátko z něhož je to k samotné zřícenině asi pět minut pěšky. Celkově vzato toho na Monolithosu vlastně moc není, úchvatné jsou hlavně výhledy na západní pobřeží, kterými se nějakou chvíli kocháme.
Moholithos
Horko se s postupujícím odpolednem stává téměř nesnesitelným a tak se již těšíme na pláž Fourni ke které sjíždíme asi pětikilometrovými serpentinami přímo od Monolithosu. Pláž je moc pěkná stejně jako skalnatý výběžek nedaleko s vytesanými jeskyněmi. Na koupání to tu ale jako většinou na západním pobřeží zrovna ideální není. Opět velké a hlavně dost nepravidelné vlny.
Fourni
Po krátkém osvěžení a delší procházce po okolním pobřeží se pomalu vydáváme na cestu zpět. Zastavujeme jen krátce na nákup v Carrefouru v Kiotari a ještě si zajížídíme asi pět kilometrů k vyhlídce na Lindos, která je v nynějším podvečerním světla daleko fotogeničtější nežli ráno.
podvečerní pohled na Lindos
Do Stegny se vracíme před šestou hodinou večerní a čítač kilometrů se nám pro dnešek zastavil lehounce nad dvěma sty kilometry.