6.den - středa 15.9.2010
Středa začíná východem sluníčka, jako ostatně každý jiný den. Rozdíl je v tom, že dnes jsem se rozhodl přivstat a zkusit pořídit nějakou tu pěknou kýčovku. Zda se zadařilo můžete posoudit sami.
východ slunce Stegna
Přestože máme dnes v plánu dlouhou výpravu na samotný jih ostrova, tak ráno nikam příliš nepospícháme. K snídani dnes máme párky zakoupené předevčírem v Lidlu, na jejichž etiketě se nachází neuvěřitelný údaj o obsahu masa 97%. Tedy těžko říct co všechno řekové počítají do masa, nicméně párky chutnají tak nějak standartně a čerstvá sezamová bageta je hravě překonává. Na cestu se vydáváme před desátou hodinou a brzy poznáváme že cesta jižním směrem je na rozdíl od severní varianty výrazně příjemnější. Poté co mineme Lindos provoz značně řídne a i dopravních značek citelně ubývá, takže můžeme téměř celou cestu uhánět devadesátkou. I tak je ale k cestě na úplný jih ostrova třeba téměř hodina. První zastávku děláme až za Kattavií u níž sjíždíme z hlavní silnice směrem k Prassonissi. Na chvíli stavíme u malého kostelíku Agios Nikolaos.
Agios Nikolaos
Vchod je však zamčen, takže hned pokračujeme dále, na nejjižnější cíp ostrova nám zbývá asi šest kilometrů po silnici a pak zhruba tři pěkně po svých. Zakrátko již parkujeme na severním konci úzké písečné šíje, která zde odděluje rozbouřené Egejské moře na západě a klidné Středozemní moře na východě. Před výšlapem k majáku se ještě chceme osvěžit koupelí. Původním záměrem bylo se trošku pohoupat v Egejském moři, ale vlny jsou dost velké a moře mělké, takže jsme spíš smýkání po písku. Přesouváme se tedy na druhou stranu a chvilku si zaplaveme v moři Středozemním. Jeho hladina je sice klidná, ale zase se tu prochání desítky surfařů a kiterů, takže musíme stále sledovat jestli nás někdo nepřejede. Po půlhodině už nás to věčné dávání pozor nebaví, tak vylézáme, důkladně se mažeme opalovacím krémem a vydáváme se na procházku k majáku. Nejprve nás čeká přechod samotné písečné šíje, která je delší než by se mohla zdát. Na samotném konci se musíme kousek přebrodit, ale to jen proto že jsme vodní lagunu obcházeli ze špatné strany, šlo by to určitě i suchou nohou, narozdíl od zimního období kdy bývá šíje zaplavena a z polostrova se stává ostrov. Za písečnou šíjí cesta mírně stoupá až na vrcholek z něhož je pěkný výhled právě na dvě moře oddělaná od sebe pár desítkami metrů pevniny.
Prassonissi
Zde drtivá většina turistů otáčí a vrací se zpátky dolů, my jsme ale odhodlání jít až k majáku na nejjižnějším bodě ostrova. Cesta pokračuje mírně z kopce do mělkého údolí, kde je dost nepříjemno protože tu téměř nefouká. Naštěstí jsme za chvilku opět na horizontu kde se vrací vítr a již také vidíme maják i cestu k němu se vinoucí.
maják na dohled
Zbývá ještě asi čtvrthodinka chůze a jsme u majáku odkud je krásný výhled na západní pobřeží. Fouká tu hodně ostrý vítr, který mi dokonce strhává šátek z hlavy, naštěstí ho zachraňuji těsně před pádem z útesu.
u majáku
Výhledy se tu kocháme asi půlhodinku a poté se vydáváme na cestu zpátky. V časném odpoledni je čím dál větší horko, takže se opravdu rádi opět noříme do vod Středozemního moře a před třetí hodinou jížní výspu ostrova opouštíme. Samozřejmě se vracíme zpátky do Kattavie, neboť jiná cesta odsud nevede a poté míříme horskou silnicí směrem ke klášteru Skiadi. Tahle silnice je v mapě Freytag & Berndt 1:50000 označena jako významná silnice žlutě, takže čekám pohodlnou silnici, byť vedenou přes kopce. Asi dva kilometry za Kattavií však mizí i poslední zbytky rozbitého asfaltu a ocitáme se na nefalšované šotolině. Chvíli váhám jestli jsme neodobočili na špatnou silnici, ale o tom že ukazatel v Kattavii nelhal nás přesvědčuje odbočka k jednomu z kostelíků, který je i v naší mapě. Z cesty jsou krásné výhledy do hornatého kraje a byť naše cestovní rychlost málokdy překročí čtyřicítku, zvedají se za námi oblaka prachu.
šotolina Kattavia-Skiadiu majáku
Za celou dobu potkáváme jen jednu čtyřkolku v protisměru a to nedaleko kostelíku St. Paraskevi u něhož se krátce zastavujeme.
St.Paraskevi
Od kostelíku je to již jen kousek k odbočce na Skiadu kde se vracíme zpět na asfalt. Ke klášteru samotnému to již také není daleko.
klášter Skiadi
Krátce si prohlížíme exteriér i interiér a poté sjíždíme serpentinami na západní pobřeží. V této části ostova se nedaleko pobřeží nachází zajímavé vrstevnaté skalní útvary vzdáleně připomínající americký NP Badlands. Skaliska jsou pozorovatelná přímo s pobřežní silnice, takže samozřejmě děláme několik krátkých fotopauz.
Badlands
Posouváme se ještě kousek severněji do Apolakie, kde odbočujeme na pěknou novou silnici skrz vnitrozemí a pěkně si to svištíme domů do Stegny a následně samozřejmě do vody :-)