4.den - pondělí 13.9.2010
Konečně je tu náš první den s přibližovadlem, máme v plánu projet s několika zastávkami vnitrozemím až na západní pobřeží. Vyrážíme po půl deváté a k prvnímu cíli to není nijak daleko. Míříme pod horu Tsambika na který už dva dny koukáme při každém koupání. Od apartmánu k parkovišti u taverny je to necelých 8 km, teď už zbývá jen vyšlapat třista schodů z nichž každý pátý je očíslovaný a můžeme se rozhlédnou po kraji z třísetmetrové výšky. Cesta nahoru je takhle po ránu pohodová, protože jdeme celou dobu ve stínu. Rozhled shora je úžasný i přes opar je vidět velká část pobřeží jak jižním tak severním směrem. Na vrcholku je také stavba která je na některých webech označována jako klášter, čímž si tedy nejsem úplně jist, ale nějaký náboženský účel budova dle výzdoby interiéru zjevně plní.
výhled z kopce Tsambika
Poté co se dosytosti pokocháme nádherným výhledem z Tsambiky sjíždíme dolů k moři na stejnojmenou pláž, prý jednu z nejkrásnějších na ostrově. Po půl desáté jsme tu téměř sami, tak si užíváme asi půlhodinové příjemné osvěžení. Během této půlhodiny ovšem vysypou autobusy u pláže neuvěřitelné množství lidí, kteří se téměř perou o lehátka. Nejvyšší čas pokračovat jinam. Vyjíždíme tedy zpět k hlavnímu severojižnímu tahu ostrovem a vydáváme se na sever. Ne však na dlouho, neboť již u Kolymbie odbočujeme vlevo vstříc vnitrozemí. Netrvá to příliš dlouho a opouštíme též spojnici východního a západního pobřeží a odbočujeme k Epta Piges, tedy k sedmi pramenům. Jde o zalesněné údolí s říčkou a soustavou několika jezírek. Procházka je to příjemná, při průchodu asi sto metrů dlouhým tunelem i trošku dobrodružná, ale vyloženě "must see" to určitě není.
Epta Piges
Další zastávkou na naší pouti na západ je krásný kostelík Agion Nectarinos, rozhodně stojí za návštěvu i interiér.
Agios Nectarinos
O kousek západněji je kostelík Agios Nikolaos Fountoukli, který je však obložen lešením a prochází rekontrukcí, takže jeho návštěvu vynecháváme. Pokračujeme po silnici označené v mapě jako scénická k Profitis Ilias, ovšem výhledy jsou dosti omezené a cesta se spíše vine pěkným lesem. Na západní pobřeží sjíždíme přes Salakos a Kalavardu. Naším cílem jsou pozůstatky starověkého města Kamiros, který kdysi patřil k nejvýznamějším sídlům na ostrově. Vstupné do areálu je 4 Eura a rozvaliny jsou jistě zajímavé, ovšem pokud máte jako my za sebou návštěvu podobných lokalit v Turecku tak asi neohromí. Zeshora je opět krásný výhled, byť nad krajinou se vznáší silný opar. Okolí Kamirosu je značně poškozeno požáry a ohořelé stromy zajímavě kontrastují s vodami Egejského moře.
Kamiros
Během hodinové procházky po rozvalinách jsme se v časně odpolední vedru pěkně zapotili, takže jen sjíždíme dolů k moři a jdeme se chvilku pohoupat na vlnách. Západní pobřeží Rhodosu je omýváno divokým Egejským mořem a přístup do vody je tu většinou značně problematický. Přímo u odbočky na Kamiros však stojí taverna u níž je pěkný kus upravené pláže a slušný přístup do vody čehož samozřejmě využíváme. Po okoupání směřujeme po západním pobřeží na sever a až za letištěm odbočujeme na zřejmě nejkratší a nejrychlejší spojku obou pobřeží. Do večera stále daleko, tak se ještě rozhodujeme pro návštěvu lázní Kalithea, kde se samozřejmě opět osvěžujeme koupelí.
lázně Kalithea
Pak už pomalu míříme domů do Stegny, jen s krátkou nákupní zastávkou v Lidlu na předměstí Rhodosu, kde kupujeme hlavně vodu a ovoce které je tu výrazně lacinější než v menších obchůdcích. Do Stegny se vracíme kolem sedmé večerní, za celý den jsme najeli 143 kilometrů.